Usazování pracovních sporů

Je obvyklé volat pracovní spornevyřešené neshody mezi zaměstnancem a vlastníkem (jeho pověřeným subjektem) podniku nebo organizace vyplývající z uplatňování pracovněprávních předpisů nebo stanovení pracovních podmínek pro zaměstnance. Definice pracovního sporu nezávisí na formě vlastnictví podniku nebo formě smlouvy.

Kolektivní pracovní spor se nazývá, když se celý jeho pracovní kolektiv nebo jeho část stane předmětem. Také pojem kolektivního pracovního sporu se týká odborových orgánů. Předmětem individuálního pracovního sporu je konkrétní zaměstnanec.

Řešení pracovního sporu, ať už kolektivnínebo individuální spor, musí být prováděny v souladu s normami pracovního práva. První, nejjednodušší a nejflexibilnější způsob řešení pracovních sporů je neformální jednání. Tímto způsobem konfliktní strany samidohodnout se na kompromisu. Při jednání se třetí neutrální strana nezúčastní, ale může přispět k vytvoření mechanismu usnadňujícího kontakt mezi stranami v konfliktu.

Postup zprostředkování nebo usmíření Pokud se řešení nachází přímojednání selhala. Při řešení pracovních sporů prostřednictvím usmíření neutrální strana aktivně vyzývá obě strany konfliktu, aby usilovaly o kompromis.

Dalším způsobem řešení pracovních sporů je pracovní arbitráž. Pokud strany dobrovolně a po vzájemné dohodědohoda je postoupena pracovnímu sporu na zvážení panelu rozhodců, taková arbitráž je volána dobrovolně. Pokud se odvoláváte na postup při rozhodování o pracovních smlouvách, zavádíte legislativní normy, pak se takový rozhodčí řízení nazývá povinným (nuceným). Strany jsou povinny dodržovat rozhodnutí rozhodců.

Na soudu se na žádost zabývá pracovní sporjedna ze stran sporu, pokud tato strana nesouhlasí s rozhodnutím komise pro pracovní spory nebo na žádost jedné ze stran a obchází komisi pro pracovní spory.

Jaký je předmět pro řešení pracovních sporů u soudu?

Podle zákoníku práce Ruské federace Komise pro pracovní spory je povinným primárním orgánem pro přezkum a řešení individuálních pracovních sporů. Některé pracovní spory by však měly být okamžitě projednány u soudů.

Například, Na soudu by takové pracovní spory měly být zváženy a vyřešeny.:

• Spory o žádosti soudců, státních zástupců, vyšetřovatelů;


• spory o žádosti o žádosti od zaměstnanců těchto podniků nebo organizací, kde neexistuje komise pro pracovní spory;


• Spory týkající se žádostí zaměstnanců o opětovné zapojení do zaměstnání;


• spory o žádosti vlastníka peněžitých škod pracovníků, způsobenou podniku;


• spory o zamítnutí v zaměstnání;


• Spory o prohlášení osob, které věří, že jsou vystaveny diskriminaci (rasové, pohlavní atd.).

Pokud má žadatel požádat soudu nebo pracovní skupinu pro řešení sporů o individuální pracovní spor, má zaměstnanec právo do tří měsíců od toho dne, kdy se naučil nebo se měl naučitporušování jejich pracovních práv. V případě propouštění zaměstnanců má zaměstnanec právo podat žalobu soudu ve lhůtě jednoho měsíce ode dne obdržení kopie příkazu k propuštění nebo obdržení pracovní knihy.

Za účelem řešení pracovněprávních sporů týkajících se náhrady škody způsobené zaměstnavateli zaměstnancem má zaměstnavatel právo Podat žalobu u soudu do jednoho roku od data zjištění této škody.

Zaměstnanec je osvobozen od platby státudaňové a právní náklady, pokud se obrátil na soud, aby vyřešil pracovní spor ohledně neplnění nebo neoprávněného plnění zaměstnaneckého poměru podmínkami pracovní smlouvy, které mají občanskou povahu.

Řešení pracovních sporů prostřednictvím léčbyVe sporu práce výboru nebo soudem pouze tehdy, pokud úplného vyčerpání mírových jednáních, jak vyjednávání mechanismus pružnější a umožňuje najít řešení sporu práce rychle a efektivně, aby se zabránilo zbytečné byrokracii a plýtvání časem.