Rozvoj osobnosti dítěte

Existuje mnoho různých definicosobnost z hlediska psychologie nebo společenské vědy. Například společné denominační pojem "osoba" znamená člověka jako předmět vztahů a vědomé činnosti.

Každý člověk je člověk, ale nikdo není člověk. Vytvoření individuální osobnosti se náhle nestane, tento proces se týká mnoha faktorů.

Celý proces rozvoje osobnosti lze rozdělit do několika fází podle věku dítěte:

• rané dětství (0-3)


• předškolní a školní dětství (4-11)


• dospívání (12-15 let)


• mládež (16-18)

Předpoklady pro rozvoj osobnosti jsou stanoveny v čltělo dítěte ještě před jeho narozením - to je takzvaná perinatální (prenatální) matrice. Teorie základních perinatálních matric vyvinula Stanislav Grof. Podle této teorie jsou zkušenosti s budoucím dítětem těhotenství a porodu, stejně jako události po porodu, zaznamenávány v dítěti ve formě čtyř hlavních matric, které následně ovlivňují vývoj osobnosti dítěte.

Vyžadované děti, které se narodily přirozeněa nebyly zaznamenány porodní poranění, životní potenciál, schopnost přizpůsobit se, aktivita je vyšší než u dětí, které se při těhotenství a porodu setkaly s těžkostí.

Novorozené dítě okamžitě přichází do styku s vnějším světem: maminka, lékaři, zdravotní sestry. A i když ještě neví, jak vyjádřit své emoce, už začíná zkoumat svět, jeho osobnost se začíná vyvíjet.

Ve věku do tří let je dítě vychovánorodina a její vztah k této sociální skupině mají obrovský dopad na rozvoj jednotlivce. Pokud v rodině převládá duch spolupráce, dobrá vůle, vzájemné porozumění, osobnost dítěte se rozvíjí jako pečující, jemná osoba, schopná rozpoznat své chyby a být za ně odpovědný.

Dítě prochází třemi fázemi vývoje osobnosti:

• adaptace (zvládnutí nejjednodušších dovedností, zvládnutí jazyka);


• individualizaci (kontrastuje se s ostatními, odděluje se "já");


• integrace (řízení chování, schopnost poslouchat dospělé, "řízení" dospělých).

Pokud do dalšího věku dítětefáze předchozího intergace nekončí, pak se vytvářejí předpoklady pro krizi osobního rozvoje. Typickým příkladem krize osobního rozvoje je "tříletá krize".

V předškolním věku je další z hlediska významupohled na rozvoj jednotlivé sociální skupiny se stává kolektivní. Obecně je to kolektivní mateřská škola. Vývoj osobnosti dítěte je ovlivňován jeho vztahy nejen s vrstevníky, ale také s pedagogy. Dítě se učí normám disciplíny, interakci s ostatními.

Být ve fázi individualizacevěku se dítě snaží vystupovat v týmu buď prostřednictvím pozitivní prezentace sebe sama v různých aktivitách, nebo prostřednictvím žertů a prózy. V této fázi je hodnocení péče o dítě stejně důležité jako hodnocení rodičů.

V mladším školním věku je také dítěprochází všechny tři fáze rozvoje osobnosti, stejně jako v předchozím věku. Dítě je zahrnuto do nové sociální skupiny, nyní hodnocení učitele má pro něj značný význam.

Adolescence ve vývoji osobnostise liší tím, že dítě nechodí do nové skupiny, změní se samotná skupina. Pro dítě v tomto věku získávají mimořádné mimoškolní aktivity, komunikaci s peer skupinou. Názor vrstevníků může být více autoritativní než názor učitelů a rodičů.

V dospívání děti často zažívajíjedna krize rozvoje osobnosti, která je vyvolána příliš rychlými změnami v sociálně-psychologické struktuře skupiny, v níž se nacházejí. Pro krizi tohoto věku je charakter rozporu charakteristický, touha dělat vše vlastním způsobem, získat vlastní zkušenost z úspěchů a chyb.

Ve věku 18 let je pravidlem osobnost dítěteje zcela tvořen. Kardinálně změnit již zavedenou osobnost nemůže, můžete jen pomoct dítěti napravit jeho chování. Proto je tak důležité včasné vnést morální a etické hodnoty dítěte, učit je normám chování a lidským vztahům, když se osobnost dítěte stále rozvíjí.